Příběh, který by měli vidět všichni mladí lidé i jejich rodiče.

Do kin se chystá film Abstinent

Jak rychle se lze dostat na dno lahve i života a jak těžké je se od něj odrazit? O tom je nový celovečerní snímek Abstinent. Zabývá se citlivou duší současného mladého člověka závislého na alkoholu a otevírá komorní příběh o mládí a svobodě, o snech a realitě, o hledání a ztracenosti. Zajímalo nás, kde vznikl nápad zabývat se tímto nelehkým tématem. A zda je jeho účelem odradit mladé lidi od pití alkoholu. To a mnohem víc nám prozradil režisér a scénárista filmu David Vigner…

Jak vznikl vlastně nápad na film o mladém alkoholikovi?

Ten nápad vznikl už před pěti lety, kdy jsem potkal na besedě jednu paní, která mi začala vyprávět svůj příběh. O synovi, který se ve svých šestnácti letech stal závislý na alkoholu. Já jsem tomu nechtěl věřit. Přišlo mi to neuvěřitelný, že je to už v tomto věku možné, takhle rychle spadnout do závislosti. Ona si vyčítala, že totálně selhala jako matka. A že tuhle „nemoc“ syna nemůže vrátit. Pro ni to bylo celoživotní trauma. Kladl jsem si tedy otázku, jak se může mladý člověk jen tak stát alkoholikem? Existuje mnoho filmů o dospělých alkoholicích, ale o dětech na toto téma neznám žádný film. Tato myšlenka mě lákala. Vytvořit film o závislosti u mladých lidí, ale zároveň do něj zakomponovat i příběh jejich rodičů. Začal jsem téma zkoumat.

A přišly ještě další impulsy, které vás nějak inspirovaly?

Ano, potkal jsem ve svém životě tři alkoholiky, který mě nějak ovlivnily. Jeden už bohužel nežije. On ten boj prohrál, i když na léčení byl mnohokrát. Druhý případ byla máma mého kamaráda, kterou jsme několikrát společně vezli do léčebny. A završil to třetí příběh a to pána, který už patnáct let úspěšně abstinuje. Inspiroval jsem se tedy všemi těmi postavami, a ty jsme do filmu zakomponoval. A postupně jsem se dostal až k odborníkům. Velmi mě také inspiroval proces samotné léčby ze závislosti. Obdivuji práci lékařů i terapeutů. Jsou to lidé, kteří se snaží alkoholika vrátit do normálního života. Jejich práce není snadná a není to snadné ani pro samotného alkoholika. Jedná se často o smutné příběhy jich samotných, ale i jejich rodin. Nakonec tak vznikl příběh Adama a jeho terapeuta. Scénář jsem napsal společně s Lucií Kryzovou a Janem Jílkem.

Česká republika patří celosvětově mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholických nápojů. Jak velký problém je to v případě mládeže? Šokovali vás nějak statistiky?

Uvádí se, že asi 20 tisíc dětí ročně se otráví alkoholem. Což bohužel může skončit i smrtí. A těch případů přibývá. Šokovalo mě to, že jsme také na asi pátém místě, co se týká pití alkoholu mezi mladistvými. Je zarážející, že většině ještě není osmnáct a tak se nabízí otázka- odkud berou tuhle legální drogu? Nejspíš něco ukradnou doma nebo jim to koupí někdo jiný. Šokoval mě také ten rychlý nástup v takhle mladém věku. Když začne někdo pít v šestnácti pravidelně, tak do půl roku z něho může být jistý závislák, který je zralý na zavření v léčebně. A svůj mladý organismus si tak může velmi brzy a lehko zničit na celý život.

A co dalšího překvapujícího jste ještě během natáčení zjistil?

Nejhorší bylo pro mne zjištění, že alkoholici se už nikdy nemohou zcela vyléčit. Mohou pouze abstinovat. Zjistil jsem, jak moc je pro ně důležité zázemí. Jak snadno se lze vrátit zpět k alkoholismu. Stačí jen málo, prakticky jedna sklenička, a rázem je všechno pryč. Je jen pár jedinců, kteří dokázali abstinovat celý život. Jedná se spíše o výjimky. Nepatrná naděje však existuje, ale je nutné, aby ji každý alkoholik v sobě probudil. Nakonec situaci musí zvládnout sám. Také je tu vliv společnosti, tedy značná tolerance v pití alkoholu. Toto „zrádné pití“ je snadno dostupné pro všechny a všude. Člověk se s alkoholem setkává už v dětství. Mnozí si vzpomenou na hlášky svých rodičů: „Tak si cucni jen pěny, vždyť to nic není“. Alkohol je součástí naší pradávné kultury. V současné době se však bohužel pije opravdu hodně a mnoho lidí ani netuší, že už jsou možná dávno závislí. Jen si to nechtějí přiznat nebo si myslí, že pití mají pod kontrolou. To je však špatně a mnohdy pak jejich cesta vede k životní tragédii. O tom jsem se rozhodl vyprávět můj film.

Pro koho je vlastně váš film určen?

Primárně je určen pro diváky českého filmu, který mají rádi také jiné, netradiční a nekomerční téma. Také pro někoho, kdo chce prožít nějaké hlubší emoce s hlavním hrdinou. Pro mladé, dospívající lidi, kteří na plátně mohou vidět své životy. A pak také samozřejmě pro rodiče, kteří by mohli najít odvahu na ten film zajít a trošku se nad tím zamyslet. Zda není možnost své děti více chránit. Ve filmu je dobře ukázaná ta lhostejnost, ve které se spousta rodičů může spatřit.

A jak byste si přál, aby Abstinent diváky zasáhl?

Určitě bych byl rád, aby je zasáhl emočně, aby u toho měli prožitek. I uvědomění, že pokud se někdo v našem okolí nachází v podobné situaci, že není dobré ho odsuzovat, ale třeba mu zkusit nabídnout pomocnou ruku. A také si uvědomili, že tenhle problém ve společnosti je. Drogy bohužel patří neodmyslitelně patří k našemu životu a zcela je nikdy nevymýtíme. Ale, můžeme je mít do jistý míry pod kontrolou.

Je podle vás natolik silný, aby některé mladé lidi od pití odradil?

Upřímně byl bych nerad, aby to tak bylo. Já bych je nechtěl odrazovat, to není účel. Filmem podle mě ani není možné někoho přesvědčit. Spíš jim nabízím pohled na příběh, který je netradiční. Který můžou znát ze svého okolí. Řada věcí, které jsou v tom filmu navíc mnoho lidí nevnímá. Vidíme, mladého člověka, který se hledá. A uvědomuje si, že život není jen o radostech, ale patří k tomu i temné stránky. Důležité je se odvážit je řešit

DAVID VIGNER

FILMOVÝ REŽISÉR

35 let

David Vigner pochází z Havířova, kde už v dětství začal natáčet své filmy. Za filmy Kříž (2002)a horor On (2003) obdržel cenu osobnost havířovské kultury - Talent 2002. V roce 2005 vytvořil celovečerní dokumentární film Město zeleně mapující zrod Havířova.

 

Je absolventem oboru filmová režie na pražské FAMU. V roce 2014 na sebe upozornil filmemz politického prostředí s názvem Občanská naděje (2014), v hlavních rolích s Janem Potměšilem a Martinem Dejdarem.

 

Prostřednictvím středometrážních filmů Mezi stěnami (2007), Mezi nimi (2010),Sami (2012), Na hraně (2015) a Jakub (2016) reflektuje aktuální náměty z prostředí mladých lidí. V roce 2011 získal na festivalu Noc filmových nadějí, kterou pořádá TV NOVA, s filmem Božena (2010) 1. místo za divácky nejúspěšnější film.

 

Vignerovy filmy jsou uváděny na tuzemských i zahraničních filmových přehlídkácha festivalech. V roce 2019 dokončuje svůj celovečerní film Abstinent a celovečerní dokument Tichá voda.